PENÍZE, MÍRY A VÁHY 

Peníze 

     Protože rodopis rodu Kemrů začíná v 15.století, postačí, když se platidly v českých zemích budeme zabývati až od roku 1300. Tehdy totiž ražbou pražského groše začalo období největší slávy českého mincovnictví. Pražský groš byla vynikající mince, která téměř po čtvrt tisíciletí hrála významnou úlohu v peněžnictví střední Evropy. Zavedení nové české mince bylo umožněno objevem velkého stříbrného naleziště v Kutné Hoře. Vzhledem k dostatku drahého kovu stanovil král Václav II., že pražský groš bude penízem věčným, což znamenalo, že jeho váha ani obsah stříbra se nebudou nikdy měnit. To mělo dokládat stabilitu, velikost a rozmach českého království. Po velikých měnových zmatcích předchozích let, kdy se i několikrát ročně měnila mince a snižoval obsah stříbra, nastala tedy roku 1300 éra, která měla důstojně reprezentovat české království a jeho panovníky.

     Měnová reforma Václava II. byla velice důmyslná protože pražský groš se dělil na 12 penízů, čímž navazoval na předchozí měnovou soustavu brakteátovou. Starý talent = 240 penízům (denárům) čímž se shodoval s 20 pražskými groši po 12 penízech takže kopa grošů = 3 talentům. Pražské groše byly raženy, s  přestávkou v době válek husitských, až do roku 1547.

     Základní jednotkou české měnové soustavy v letech 1300 - 1547 byl pražský groš. Byl to stříbrný peníz o průměru asi 28 mm a zpočátku vážil asi 3,8 gramu. V té době se čisté stříbro označovalo jako 16 lotové - pražský groš se razil z velice kvalitního stříbra 15 lotového, tzn. že mince se skládala z 15 dílů stříbra a 1 dílu mědi. Z pražské hřivny, která vážila 253 gramů se razilo 64 grošů. Hřivna se dělila na 8 uncí po 2 lotech, čili na 16 lotů. Též se počítala na 4 čtvrtky (věrdunky) po 4 lotech. 1 lot se dělil na 4 kventlíky (kvintlíky). Hřivna se tehdy používala nejen jako jednotka váky, ale znamenala také počet. Hřivna pražská vážila 253,14 gramu, věrdunk 63,285 gramu, 1 lot 15,821 gramu a kvintlík 3,955 gramu. Těžká hřivna měla 64 grošů, královská neboli lehká hřivna 56 grošů. Někde se pak hřivna počítala 62 nebo 60 grošů. Nejlehčí byla hřivna hornická, která měla jen 48 grošů. Později se pak počet grošů na 1 hřivnu ustálil na 60 ks = 1 kopa. Přibližně v roce 1322 se začaly razit groše míšenské, které se však v průběhu let natolik zhoršily, že v 15.století byly 2 groše míšenské za 1 groš pražský.

     Vedle toho se razily i mince drobné, zvané parvi pragensis, kterým se zkráceně říkalo parvi. Počtem i hodnotou stříbra jich bylo 12 za 1 groš. Poté začaly do Čech pronikat zahraniční hallské peníze, hallenses, haller, čili haléře. V letech 1336 - 1345 se již vedle označení parvus používá i název haléř.

     Za válek husitských zanikla v roce 1423 ražba pražských grošů a obnovena byla až roku 1469. Ekonomický život husitského a pohusitského období si vynutil jako náhražku za chybějící pražské groše intenzivní ražbu drobných mincí, které, ač určeny k drobným platbám, byly používány i k proplácení velkých částek. Vedle větších penízů se lvem byly raženy i jejich půlky - haléře - s obrazem české koruny. Vedle toho byly v této době raženy i velice špatné měděné mince, tzv. flůtky, těch se razilo takové množství, že tyto flůtky nechtěl nikdo přijímat. Proto se do českých zemí dostávaly i cizí drobné, málo hodnotné mince. Byly to zejména feniky ze sousedního Rakouska a Bavorska, kterým se pohrdlivě říkalo „habránky“ a „šinderlinky“. Český král Jiří proti používání těchto mincí ostře vystupoval a v lednu roku 1458 dal dokonce tyto mince přibít v Praze na pranýř s tím, že všichni zahraniční kupci, kteří by je zde uvedli do oběhu, měli být vypovězeni ze země a kdo by ještě po 14 dnech tyto peníze měl, má ztratit všechno své zboží i osobní svobodu. Ovšem na podzim téhož roku, když král Jiří dostal z Rakouska jako platbu za poskytnutou vojenskou pomoc 16,000 zlatých, ovšem právě v těchto drobných černých mincích, dal tyto nehodnotné mince sám do oběhu! Teprve 5.června 1469 byl v Praze na sněmu vydán proslulý, první česky psaný, mincovní řád, kterým se král Jiří znovu vrací k ražbě pražských grošů.

     Poté, co bylo na jáchymovsku objeveno bohaté ložisko stříbra  a v roce 1518 zahájena těžba, začali Šlikové intenzivně jednat o povolení ražby stříbrných mincí. Ale teprve sněmovním usnesením z 9.ledna 1520 byl vydán souhlas, aby šlikové zahájili ražbu tzv. větších grošů ve městě zvaném německy „Joachimstahl“ odtud „tálská mince“, „Thaler“ a tolar.

      1 tolar se počítal za 30 stříbrných grošů, neboli za 1 a 1/2 zlatých. Tzv. tvrdý tolar platil  2 zlaté a později za 2 zlaté a 10 krejcarů. Dále se razily zlaté, tzv. floreny, ty pak byly nahrazeny dukáty. Stříbrný zlatý platil 60 krejcarů po 4 fenikách (haléřích) a 3 stříbrné zlaté = 2 tolarům. Do roku 1528 bylo raženo cca 3 miliony tolarů. Po nástupu Ferdinanda I. na český trůn zůstaly sice jáchymovské doly v majetku Šliků, ale všechno vytěžené stříbro muselo být dodáváno do mincovny, která razila výhradně pro krále. V roce 1547 skončila ražba pražského groše a jako těžká stříbrná mince ovládl pole právě tolar. Mezi léty 1574 - 1576 nastoupil nový druh drobné mince - bílý groš v hodnotě 3 krejcarů. Od roku 1577 pak platil       malý groš“, který představoval hodnotu bílého groše. Jeden malý groš měl hodnotu 7 bílých peněz (haléřů) proto se mu také říkalo sedmák.

     K vánocům roku 1623 přišel od Jeho Milosti Císařské obzvláště bohulibý dárek: kaláda. Je to slovo, které pochází z italského calata a znamená sestup, pokles, klesání. V tomto případě jde o mincovní kaládu, která představuje největší státní bankrot v českých dějinách. Hodnota měny se snížila v průměru o 90 %. Za třicetileté války se měna dále znehod-nocovala.  Snižovalo se zrno, zvyšovala nominální hodnota, zvyšoval se počet vyražených kusů z hřivny a obsah stříbra poklesl na zlomek původní hodnoty. Výsledkem byla tzv. „dlouhá mince“. Říkalo se jí tak proto, že se muselo dlouho počítat, než se člověk dopočítal původní hodnoty.

     Významnou měnovou reformu provedla v roce 1754 Marie Terezie, kdy vyhlásila novou měnovou soustavu, která pak platila celých sto let.

Z jedné vídeňské hřivny bylo raženo 12 tolarů, přičemž ovšem5 vídeňských hřiven se rovnalo 6 hřivnám kolínským a podle toho bylo tedy z jedné kolínské hřivny raženo 10 tolarů, které byly rovny 20 zlatkám.

     Měnová soustava tedy vypadala takto:

1 vídeňská hřivna =      12 tolarů

                              =      24 půltolarů

                              =      48 čtvrttolarů

                              =      72 dvacetníků

                              =      84 12/17 sedmnáctníků

                              =    144 desetníků

                              =    205 5/7 sedmáků

                              =    480 grošů

                              =  1800 krejcarů

                              =  2400 grešlí

                              =  3600 půlkrejcarů

                              =  8640 vídeňských penízů (feniků)

 

     V roce  1760 dala Marie Terezie razit drobné mince, krejcary, grešle, půlkrejcary a feniky z mědi, čímž reálná hodnota kovu byla nahrazena pouze symbolem. Tím vznikly první kreditní peníze. V roce 1762 pak vídeňská banka vydává první papírové peníze v hodnotách 5, 10, 25, 50 a 100 zlatých, kterým se říkalo bankocetle  podle původního nápisu na těchto penězích: Wiener - Stadt - Banco - Zettel.

     Další státní krach pak přišel v roce 1811, kdy byl vyhlášen 80 procentní úpadek což znamenalo, že 100 zlatková bankocetle měla hodnotu pouze 20 zlatých. Mince pak byly znehodnoceny v poměru 1:5 a nejdrobnější mince byly vyřazeny z oběhu.

     Roku 1892 byla zavedena zlatá měna korunová a zároveň zavedena desetinná soustava měr a vah. Nově zavedená zlatá korunová měna byla definována 1 kilogramem ryzího zlata, na který připadlo 3280 korun.        1 koruna se dělila na 100 haléřů. Přesto se však mezi lidem ještě dlouho počítalo „postaru“. Jeden zlatý z roku 1857 se rovnal 2 korunám z roku 1892 (protože měna roku 1857 vycházela z váhy 500 gramů zlata). Proto se také dvěma korunám říkávalo zlatka a pro 10 korun se používal název 5 zlatých, tedy „pětka“, což se někdy používá dodnes.

     Tolik tedy ve stručnosti pro objasnění vývoje měny a platidel v českých zemích.

Míry a váhy

Míry a váhy se v dávných dobách používaly v takovém množství rozlič-ných jednotek a názvů, že lze jen velmi těžko stanovit jejich vzájemný poměr a hodnotu. Proto zde zaznamenávám míry a váhy tak, jak se používaly od konce 16. století.

Míry                             

                         

české

moravské

rakouské

délkové

   

strych

92,461 m

 

 

 

provazec

30,82 m

 

 

 

sáh

1,778 m

1,775 m

1,896 m

 

střevíc (stopa)

0,2964 m

0,2956 m

0,316 m

 

loket

0,594 m

0,791 m

0,779 m

 

míle

7,4985 km

12,0603 km

7,5866 km

 

 

 

 

 

plošné

 

 

 

 

 

strych (korec)

2850 m2

 

 

 

jitro

0,02837ha

 

0,5755 ha

 

sáh čtv.

36 čtv.stop

 

 

 

čtvrť (vinohr.)

 

 

800 čtv.sáhů

 

 

 

 

 

obilní

 

 

 

 

 

měřice

62,4 litrů

70,614 litrů

61,5045 litrů

 

mlyn.mírka

5,823 litru

 

3,844 litru

 

žejdlík

 

4,413 litru

 

 

strych (korec)

93,6 litrů

 

 

 

věrtel

23,3 litrů

 

 

 

achtl

11,645 litrů

 

 

 

 

 

 

 

kubické

vědro

61,1337 litrů

53,485 litrů

56,605 litrů

 

máz

1,91 litru

1,0697 litru

1,415 litru

 

žejdlík

0,4775 litru

0,2674 litru

0,3537 litru

 

bečka piva

244,534 litrů

213,94 litrů

113,21 litrů

 

bečka vína

611,337 litrů

534,85 litrů

566,05 litrů

 

 

 

 

 

Váhy

 

libra ( funt )

514,35 gr

559,97 gr

560,012 gr

 

unce

 

 

35 gr

 

lot

16,06 gr

 

17,5 gr

 

kventlík

4,014 gr

 

4,375 gr

 

cent

61,72 kg

 

56 kg

 

kámen

10,287 kg

11,2 kg

11,2 kg

 

gran

 

 

0,07291 gr

 

 

 

 

 

     Ovoce jádrové a brambory se měřily jako obilí, hrách, krupice, kroupy, lesní plody a ovoce peckovité se měřily jako tekutiny.

     Lán, jako plošná míra používaná od 13.století, měřil:

pražský lán =18,158 ha, selský lán = 18,6 ha, panský lán = 23,13 ha,

kněžský lán = 25,62 ha a královský lán = 27,94 ha.

     Od 1. ledna 1876 pak platily váhy a míry v soustavě decimální tak, jak je známe dnes.

<= zpět